Zubní výplně, neboli plomby, jsou obecně materiály, kterými zubní lékař doplňuje zub do jeho původního tvaru poté, co byla jeho část destruovaná nejčastěji kazem nebo úrazem. V zásadě existují dva základní materiály používané pro zhotovení dlouhodobě stálých výplní a to amalgám (černá plomba) a fotokompozitní materiál (bílá plomba). Oba materiály mají své výhodné, ale i nevýhodné vlastnosti.
Fotokompozitní materiály jsou plastické pryskyřičné hmoty smíchané se skelnými částicemi a tuhnou po osvícení modrým světlem. Fotokompozita se vyrábí ve všech odstínech zdravých zubů a lze s jejich pomocí přesně napodobit původní barvu zubu a docílit maximálně estetického výsledku. Mají tedy nezastupitelnou úlohu při opravách a rekonstrukcích předních zubů. Výhodnou vlastností fotokompozit proti amalgámu je vazba těchto materiálů ke zbývajícímu zubu a tím i lepší přenos žvýkacích sil na původní zub. Výrazně se tak snižuje riziko jeho rozlomení oproti stejnému zubu s amalgámovou výplní.
Moderní kompozita jsou vysoce odolná, barevně stálá a jsou vhodná i k ošetření zadních zubů. Další výhodou je šetrnost ke zdravé části zubu díky odolnosti fotokompozita v tenké vrstvě díky čemuž není nutné odstraňovat zdravý zub na úkor výplně jako je tomu u amalgámu. Bílé výplně jsou naprosto inertní (neškodné) a neuvolňují žádné látky, jako se uvolňuje například rtuť a jiné kovy z nekvalitně zhotovených amalgámů. Podmínkou pro správné zhotovení výplně z kompozita je vrstvení (stratifikace) po malých vrstvičkách, což je technicky a časové náročné. Nevýhodou je tedy doba zhotovení, která se pohybuje od cca 45 – 90 minut dle rozsahu výplně. Pokud je bílá - kompozitní výplň zhotovena dle daných postupů (např. použití kofferdamu) a pacient dodržuje zásady správné zubní hygieny, její životnost může být třicet i více let.
Amalgám je kovová slitina rtuti, mědi, zinku, stříbra a dalších kovů. Jedná se o základní výplňový materiál používaný ve stomatologii více jak 150 let. Jako materiál s kovovým leskem nemá estetické vlastnosti a jeho použití je z toho hlediska limitováno na zadní zuby. Amalgám nemá, na rozdíl od kompozitních materiálů, vazbu na zbývající zub. Drží pouze na podkladě mechanické retence v podsekřivých prostorech. To má následek zvýšený tlak na oslabené části zubu a zvýšené riziko prasknutí a odlomení oslabené skloviny některého z hrbolků, především u amalgámových výplní většího rozsahu. Nekvalitní amalgámy hrazené pojišťovnou (s malým obsahem stříbra a mědi) mají tendenci v agresivním prostředí dutiny ústní korodovat a uvolňovat molekuly obsahující rtuť a dalších kovy. Z tohoto důvodu je v některých státech západní a severní Evropy zcela zakázán. Toto riziko se výrazně snižuje při použití kvalitních amalgámů s vysokým obsahem stříbra.
Další nevýhodou ošetření malého kazu amalgámovou výplní je nutnost odstranit větší množství zdravého zubu, protože musí být dodržena pravidla zajišťující odolnost amalgámu, a to na úkor odolnosti zubu. Výhodou amalgámu je, že není náchylný na špatnou dentální hygienu a ošetření zubu amalgámem je rychlejší. Odpadá totiž nutnost vrstvení materiálu. Časová úspora ale není natolik velká, aby vyvážila ostatní negativní vlastnosti. Odstranění kazu, modelace výplně z amalgámu a její následné leštění trvá dle rozsahu výplně cca 40-60 minut.